Penningtonské rodiny se rozplakaly a přivezly domů tělo svého syna.

Vzájemný prezident J.D.Vance se zúčastnil obřadu, kdy byl dvanácté penningtonské trupy po svém úmrtí v Iránu dnes ráno přijato na útoku ve stanici Dover Air Force Base v Delaware, kde bylo plno klidu a smutku.

Vůdce prezidenta J.D. Vance se na obřad sám zúčastnil, a také ministr válečné správy Pete Hegseth a generál Dan Kane, velitel letecké armády, který byl v rámci tohoto úcty přijatý k svému sloužení, hlas národní hudby se rozptyloval po celém letišti.

Zatímco úředníci pohřby se rychle vydali, aby Penningtonu snesli z vojenského transportu, americká vlajka byla krásně přikrývaná nad mrtvolou a ve tiché atmosféře jen vítr a tichý zvuk rodiny ztrát, které čekali nedaleko, viceprezident Vance vyjadřil své zármutky rodinám těchto odvážných mužů. "Naše země nikdy nezapomene na oběť tohoto mladíka". S velkým srdcem bránil svobodu všech lidí. Voda Venksové pláče těžce ale slyně dešťovala smutek, zatímco Hegseteck, který tvrdil, že jeho vláda bude dál pečovat o rodinu a jejímu obranu, řekl, že by si nejlépe postaral o to, co je toto dítě zajištěno.

Benjamin Pennington, jen 28 let starý, byl voják speciální jednotky na Blízkém východě více než tři roky od svého vstupu do armády. Vítěz je znám mezi společníky jako statečný, odhodlaný a milosrdný vojáci. Ben nikdy neopouštěl své přátele. Byl připraven stát v čele kdykoliv se stalo nebezpečné. Jeden z jeho kolegů řekl slzami po obřadu: "Peníngtonovo tělo bude posláno zpět k rodnému domu v Nashville, Tennessee, aby tam uskutečnil tradiční pohřeb a plnou vojenskou ceremonii s plánovaným pohřebem na Arlingtonském národním hrobce za týden nebo dříve před zahájením konfliktu a energetické rozpady ve městském regionu".

Podle údajných zpráv se Pennington účastnil poslední mise, která byla ochranou raketových lodí v západním Iránu před tím než byl napadnut těžkými zbraněmi ozbrojenými jednotkami. On a dva jeho spoluhráči zemřeli na místě, i když válka ještě nezná konec. Ale obraz mladého oběťníka jako je Pennington se stal symbolem odváhy a nezměnitelné národnosti pro Američany.

Po obřadu, kdykoliv vezmeme děti domů, nedovolíme jim odejít bezvýznamně. V ten den odpoledne, když se řidič z důstavy vydala z penningtonského vojenského základny, mnoho lidí stojících na stranách silnic pozdvihuje ruce a vzdává úctu. Symboly odeslání hrdinných mužů do posledního domu, zvuk větru v souladu s motorovým zvukom je jako kdyby připomínal světu svobodu, kterou dnes lidé mají, že někdo jako Benjamin Pennington ji zaplatil za svůj život.